NOVÁ VÝZDOBA NA VODÁRNĚ

A ještě jedna milá drobnost na závěr. Ve spolupráci s provozovatelem vodovodu byla obnovena fasáda vodárenského objektu u silnice do Starého Lískovce, kterou následně doplnil výtvor známého brněnského streetartového umělce, který vystupuje pod přezdívkou TIMO. Člověk si takovéto drobné a nenápadné intervence často ani nevšimne, tak jsme vás na ni chtěli upozornit v našem Ostopovickém zpravodaji…

Jan Symon

NÁVRAT LETNÍ NOCI

Po delší době jsme se vrátili k pořádání červencové Letní noci u Tří bříz. A byl to velký úspěch. Kolem pěti stovek návštěvníků si užilo krásného počasí i výborně nachystaného areálu. Však se také na přípravě a organizaci celé akce pod vedením kulturní komise podílely desítky dobrovolníků. Více v článku uvnitř zpravodaje.

Podařily se i další kulturní akce na přelomu léta a podzimu, Loučení s létem a Husa na dálnici. Také fotografie z obou akcí najdete uvnitř zpravodaje.

Redakce

INDIÁNSKÉ LOUČENÍ S LÉTEM

S létem a s prázdninami jsme se tentokrát loučili v „indiánském stylu“. Oblíbená akce pro malé i velké účastníky se konala první zářijovou sobotu, 2. 9. 2023, v areálu sokolovny. Ten se pro tento den proměnil v malebnou indiánskou vesničku, ve které nechyběl krásně barevný indiánský totem ani typické obydlí indiánů týpí. Hemžilo se to tu malými indiány a indiánkami v kostýmech, někteří přivedli i své indiánské rodiče.

A co na všechny čekalo? Dobrodružná indiánská stezka se spoustou úkolů i zábavy. V indiánské dílně si mohli vyrobit čelenku s pravými barevnými péry podle vlastního návrhu, vytvářeli výzdobu v podobě papírových totemů. Na stanovišti indiánská kosmetika si vyzkoušeli malování na obličej (a někteří byli velmi kreativní ), ve škole indiánů si zas zahráli na stopaře a poznávali stopy divokých zvířat.

Kromě tvořivých a znalostních úkolů plnili indiáni a indiánky na místním házenkářském hřišti pohybové úkoly a disciplíny – krocení mustanga, lov bizonů, lukostřelbu – a seznámili se s původně indiánským sportem lakrosem.

Za úspěšné splnění úkolů získali dětští účastníci indiánský odznak, zápisník a občerstvení, zaskákali si na hradech a užili si pravý indiánský tanec. Tanci (a nejen tomu indiánskému) se pak mohli věnovat i ti odrostlejší, pro které na večerní zábavě zahrála kapela Euburg. Objednávka počasí se mimořádně povedla, stejně jako celý odpolední a večerní program.

Doufáme, že jste si to užili také, a přejeme všem šťastný start do nového školního roku!

KUK

Jazz, folklór, divadlo a černobílé fotky Nová knihovna slavila zahájení provozu

Podoba slavnostního otevření knihovny se začala rýsovat přesně před půl rokem. V době, kdy budova pořád ještě byla hrubou stavbou se surovými betonovými podlahami a schody pokrytými modrou plastovou plachtou. A dnes je to tady. Den otevřených dveří. Za dvě hodiny začínáme. S knihovnicí Markétou krátce po jedné odemykáme dveře. Stoly jsou nachystané, černobílé fotografie Romana France už zdobí stěny sálu, plakáty s programem čekají na vylepení. Soustředěně aranžujeme květinovou výzdobu a karamelky. Krátce po půl druhé zjišťujeme, že květů i cukrovinek je sice dost, zato na takové ty maličkosti jako toaletní papír a mýdlo nikdo nepomyslel. Zatímco pomalu přicházejí první účinkující, vysíláme nedobrovolného záchranáře a doufáme v dobrou zásobovanost smíšenky. Mise je v rámci možností úspěšná.

Když navíc ve čtvrt na tři pan starosta vchází do dveří s taškou plnou hygienických potřeb, cítíme se připraveni. Alespoň do chvíle, kdy Lárymu Hauserovi, který dnešní odpoledne přijel moderovat, zůstane v ruce klika od záchodu a kdy si všimneme displeje výtahu hlásícího „mimo provoz”.

To už jsou ale tři a do sálu nesměle nakukují první hosté. Mezi nimi děti. Radost, úleva. Divadelní představení Gloria pro malé i velké má nemalé publikum. Slečny z Mikro-teatro jsou komediantky tělem i duší a děti se brzy lámou smíchy, překřikují se, zapojují se do hry. Ostatně, ti méně ostýchaví dospělí taky. „Gloria je smutná. Máte někdo nápad, jak ji rozveselit?” graduje příběh o španělské spisovatelce. „Udělejte cirkus a srandovní obličeje! ...nebo jí řekneme nějakou její básničku,” hledají děti recept na šťastný konec – a funguje. Po divadle je ideální čas prozkoumat obě patra, zaregistrovat se jako člen knihovny nebo vyzkoušet některou z tvořivých dílen. Zatímco dole děti s dvojicí hereček losují písmenka a skládají básně, nahoře ze stránek vyřazených knih, kterým hrozilo skončit ve sběrném dvoře, tvoří nápadité skládačky. Přímo na knihovnickém stole si zájemci všeho věku vlastnoručně razí placky s logem knihovny.

O půl páté už budova praská ve švech. Plní se i zahrada a horní platforma za knihovnou, dokonce i nečekaná zákoutí, například stolek v oddělení dětské literatury, shodou náhod naproti vinnému baru, se ukazují jako optimální lokace pro improvizovaný dámský klub. Před vystoupením Háječku je sál tak nacpaný, že na okamžik není jisté, zda se do něj vejde i kompletní folklorní soubor. Za chvíli už se ale barevné kroje vesele roztáčí v kruhu.

Úvodní slovo k výstavě skupinových portrétů Romana France se přirozeně přesouvá na zahradu. A přichází vrcholná část dne. Hromadné pózování umělci, který se střídavě schovává pod černou plachtu klasického fotoaparátu na film a a střídavě diriguje s amplionem v ruce celé shromáždění tak, aby každý byl vidět a žádné místo nezůstalo prázdné.

Zahrada se mění v rojící se mraveniště. Část hostů v čele s rozdivočelými dětmi se hrne na terasu knihovny, pár neohrožených z ní leze po žebříku na střechu. Na nejvyšším místě pózuje dvojice architektů, autorů budovy. Další příval instrukcí směřuje na ty, co zůstali dole. Ochotní i méně ochotní dobrovolníci postupně šplhají po síťovině ve svahu zahrady a sedají si na zem. Vyvolení jedinci dostávají přiléhavé přezdívky jako „pán s napůl vypitým pivem”, „paní s kabelem” nebo „paní, co se schovává za sklem”.

Když jsou po necelé půlhodině obsazena i poslední slepá místa – pozdě příchozí host si lehá na zídku v pravém horním rohu hledáčku a ze střechy se na bílou stěnu spouští na laně odvážný knihovnolezec (čímž na budově vzniká první památeční černá šmouha), dochází na focení. „Udělám jich pět nebo šest,” oznamuje Roman Franc a do fotoaparátu sune první obdélník velkoformátového filmu. „Vteřinu se nehýbejte,” mizí umělec pod plachtou a mraveniště zamrzá. V mezičase třetího a čtvrtého snímku disciplína začíná pokulhávat. Krojované holčičky z Háječku spouštějí odboj s pokřikem: „Už nefoť!” Čímž zaručeně na dalších obrázcích vykouzlí nejeden širší úsměv.

Stmívá se a po prvním hudebním pásmu žáků ZUŠ Střelice se v sále dostávají ke slovu autoři budovy, Petr Všetečka a Robert Václavík. Popisují technickou a akustickou propracovanost sálu, zapáleně mluví i o materiálu, kterého je prostor plný: o dubovém dřevě a o těžkostech se sháněním jeho dodavatelů, o precizním řemeslném zpracování ohýbané lavice lemující část sálu. U technické místnosti vedle sálu se zatím tvoří fronta na prezentaci Atelieru Partero, jejich 3D brýle a virtuální procházku zahradou.

A postupně hostů ubývá. Atmosféra se stává komornější. Venku i vevnitř se tvoří malé hloučky, lidé si povídají a sálem zní živá hudba nadaných sólistů základní umělecké školy. Když začne malý pozounista Antonín Loup hrát Hallelujah od Leonarda Cohena, poprvé za večer veškerý šum dojatě ztichne. Do vzniklého klidu pak dokonale zapadnou i jazzové standardy v podání absolventů Zamazalových. Pak i ty dozní, poslední hosté odcházejí a dveře se se spokojeným vydechnutím zavírají.

Adéla Rujzl

LETNÍ NOC U TŘÍ BŘÍZ

Už delší dobu jsme si pohrávali s myšlenkou oprášit slávu vyhlášené Letní noci, známé též jako Myslivecký karneval, a vrátit ji zpět ke Třem břízám. Věhlas této akce v minulosti daleko překračoval hranice naší obce, znali ji a vzpomínají na ni i lidé z širokého okolí.

Náš nápad měl mnoho nadšených podporovatelů, zároveň se ale ozývaly i hlasy vyjadřující obavy a nedůvěru. Nenechali jsme se odradit a se směsicí radosti, nadšení, ale i obav a respektu se pustili do jeho realizace.

Samotná příprava odstartovala již na jaře brigádami na úpravě místa činu, areálu u Tří bříz, který díky nim výrazně prokoukl. Zrezivělý přístřešek pro kapelu dostal nový kabát a střechu, zábradlí zářivý nátěr a taneční parket výživné betonové injekce. Odstraněny byly náletové křoviny a byla upravena zeleň, zmizely odpadky. Nutná byla i oprava osvětlení, na kterém se zub času také podepsal.

Koordinace všech prací při přípravách a organizaci akce se ujal Viktor Bečka, jenž vytvořil seznam nezbytných činností, které je třeba před, při i po akci provést. Je to opravdu dlouhé čtení a každý, kdo podobnou akci někdy pořádal, o tom ví své…

Dlouhý by byl i seznam všech, kteří přiložili ruku k dílu a v některé fázi, mnohdy i ve všech, pomáhali – při přípravě, průběhu i následném úklidu. Házenkáři, stárci, hoši ze sběrného dvora, část zastupitelů v čele se starostou a místostarostou, myslivci, zahrádkáři, požárníci, brigádníci, dobrovolníci i naši skvělí senioři – ti všichni svým dílem přispěli ke zdárnému průběhu akce. Všem za jejich pomoc znovu moc děkujeme. Dík patří i Jirkovi Soukupovi a jeho Mirce, kteří kromě vlastní práce poskytli ostatním brigádníkům občerstvení.

A jak se to celé povedlo? Zeptejte se těch, kteří tam byli, a podívejte se na fotky, jež vám atmosféru letního večera 22. 7. přiblíží.

Nezbývá než konstatovat, že Letní noc u Tří bříz je zpět, a v plné parádě. A mimochodem – ta letošní byla fakt skvělá!!!

KUK

ČTYŘDENNÍ ZÁJEZD NA CHODSKO

Klub seniorů Ostopovice pořádal 5.–8. 9. 2023 turisticko-poznávací zájezd do oblasti Chodska a Českého lesa.

Protože vzdálenost do cílového místa je dost velká, kolem 350 km, byla na cestě jen jedna zastávka, a to v Jindřichově Hradci. Tam jsme si prohlédli zámek, který zažil největší rozmach v době majitelů Rožmberků. Součástí zastávky byla také možnost prohlédnout si historickou část města a posilnit se na zbytek cesty. Ta vedla do obce Díly, kde stojí hotel Sádek – místo našeho ubytování.

Druhý den jsme navštívili muzeum krojů v Postřekově. Prohlídka byla i s výkladem paní provozovatelky, která nám poskytla spoustu informací, což bylo poučné s ohledem na jakési srovnání kultury našeho kraje a chodské oblasti.

Následovala cesta do Domažlic na prohlídku města, ti zdatnější si udělali výstup na věž na náměstí, bylo to 194 schodů, ale námaha stála za nádherné výhledy do okolí. Součástí zastávky byl také oběd, po něm odjezd do muzea řemesel v Kolovči. V objektu se nachází podle provozovatelů na 60 dílen všemožných řemeslníků, obchodníků atp. Ukázka zhotovení výrobku od majitele hrnčířské dílny zajímavou prohlídku ukončila.

To ovšem nebyl konec dne, neboť po návratu na hotel se ještě nabízela asi pětikilometrová vycházka k pomníku amerických vojáků padlých v květnu 1945. Této možnosti využila valná většina účastníků. Třetí den jsme odjeli do Horšovského Týna, prohlédli si hrad se zámkem i s jeho okolím a po nezbytném posilnění jsme odjeli zpět na hotel.

Tam nás čekal pan ing. Jan Benda, bývalý ředitel Městských lesů Domažlice. Ten zajistil povolení k výjezdu autobusem na Čerchov, což je nejvyšší bod Českého lesa. Cesta byla i se zajímavým výkladem o historii kraje, o floře i fauně. Na Čerchově je rozhledna, tu mohli zájemci navštívit a pak se občerstvit. Při cestě dolů jsme se zastavili v chatě Lesů Domažlice, kde nás očekával pan Karel Votava. Ten nám ukázal chatu, některé trofeje a jako bonus nám při kytaře zazpíval. Bylo to krásné završení výletu.

Po návratu a večeři se dostavili pánové Jiří Císler a Vlastimil Šrankota, dva hudebníci, kteří obstarali zábavu se zpěvem i tancem. Ráno jsme se rozloučili s majiteli hotelu, poděkovali za jejich péči, pochválili ubytování i stravu a vyrazili směr Ostopovice. Samozřejmě se zastávkami. První byla u pomníku J. S. Koziny v Hrádku u Újezda, další potom v pekárně v Bořicích kde jsme nakoupili chodské koláče. Na prohlídku s obědem jsme zastavili ve městě Písku, známém mimo jiné nejstarším kamenným mostem v naší zemi. Pak už následovala jen cesta domů, na dálnici bez problémů, takže jsme přijeli do Ostopovic na čas. Poděkování za to patří zejména šoférovi, panu Petru Ireinovi, který nás celou dobu bezpečně vozil a měl s námi trpělivost.

Poděkování patří celému výboru za organizaci a program zájezdu. Ten se tentokrát opravdu povedl, k čemuž určitě přispělo nádherné počasí, které nás celou dobu provázelo. Zvláštní poděkování patří zastupitelstvu OÚ Ostopovice v čele se starostou panem Symonem. Bez jejich přízně a podpory bychom nemohli na takovýto zájezd ani pomyslet.

Rudolf Fanta

KAPELA COUNTRY VIRGINIE SLAVÍ 10 LET

Své 10. narozeniny oslavila kapela Country Virginie v srpnu 2023 ve venkovním sportovním areálu sokolovny Ostopovice. Taneční koncert obohacený o bohatou tombolu vtipně moderoval kapelník Pavel Holma z Ostopovic. Občerstvení zajistil tým restaurace Na Šenku

Pavel Holma

Utkání o třetí místo mezi zklamaným Tomášem a Martinem nepřineslo žádné větší překvapení a potvrdilo, že náš „Marťan“ rozhodně ještě nepatří do starého železa. Skóre 101:200 pro bývalého šampiona bylo toho jasným důkazem.

Ve finále si pak Pavel poradil s unaveným Páťou a oslavil další turnajové vítězství. 200:71.

Nutno dodat, že přestože jsme právě skončili, už teď se všichni těšíme na další díl, kterým bude tradiční vánoční turnaj. Závěrem bychom rádi poděkovali všem sponzorům, Richardovi a Nikče za příkladnou obsluhu a skvělé zázemí a všem divákům a fanouškům za podporu. Nashle na skle, nebo radši na Vánoce.

Patrik Plichta