Ddva dny tomu zpátky byste načapali Alenku a Petra "V zahradě" Michaela Rittsteina ...
kteréhožto byste zase měli to štěstí "přistihnout"
S NOHAMA NA STOLE
což je název právě probíhající výstavy na Kampě ...
... no a v té zahradě narazíte ...
no hádejte na koho? ... kdopak že to tam asi číhá na kosáka zpěváka?
no přeci KOČKA ŠKLEEEBA 😉 ...
a parádní! ...
... no a kdo by si myslel, že tady by to mohlo skončit, tak ten by se teda dost mejlil ...
protože:
"co je kolem zviřátek
malinkých i větších
doba pastvy minula
VAŘTE KOSTI NA KLÍH" ...
Alenka se královsky bavila, protože hravost a imaginaci, to ona ocení vždycky ...
a zprostředkovat všechno se pár fotkama zkrátka nedá ...
TAKŽE?
no přeci FOLLOW the "WájtRebbit" v převlečení za eMRiTTsteina a nechte se pozvat do Sovových mlýnů
(kam jinam taky když ty sovy svými slovy houkaj a je to mazec - a možná i mazut)
a šupky dupky vyfouknout Šklíbě toho kosa ...
a taky vidět na vlastní (ježkovy) voči
* ježka virtuosa na "kravín" válícího woogie boogie (nebo cokoliv jiného vám je libo)
* souhvězdí krav AKA perseidy
* dvě klády (a nejenom)
... a další ...
JAN/30/2024
P.S. poslední dvě fotky cvaknul sám Pítr Pan osobně
P.P.S. některá "zviřátka" jsou drobné detaily z obrovských pláten
KNIHOVNA OSTOPOVICE
Včerejší autorské čtení a přednáška Adély Pavlun ke knize UNDO ENDO. Pokud jste nemohli přijít, nezoufejte, kniha přibyla do našeho knihovního fondu. Příští pátek 2.2. od 18:00 navážeme s autorkou workshopem TRE (Trauma and stress release exercise), cvičení, které aktivuje samovolný třes a další pohyby, skrze které uvolňuje bloky, stres a napětí.
SRDCEM VZHŮRU
Tohle koronární podobenství bylo, (tedy stále je), sotva viditelné pod vrcholem příkrého svahu nad cestou k jezírku u Troubského potoka. Zahlédl jsem jej a hned mi bylo jasné, že ho musím zdolat. Moje srdce se rozbušilo touhou, probudil se ve mně dobyvatel srdcí nedobytných.
Ten svah je tvarově odebraný výklenek z velkého kopce, asi se tam těžil kdysi písek. A takových je tam víc, některé jsou až hluboké kamenolomy. Dnes opuštěné, nefunkční. Sklon svahu je na hranici udržitelnosti, ale tomu jsem ještě dole až tolik nevěřil.
Když jdu ven, tak mám ohoz, že si můžu sednout, kleknout, lehnout, prolézt křovím. To mi dovolí se do lákavě nepřístupných míst vůbec dostat. Na zádech mám vždy fotobatoh pro volné ruce, často foťák na krku, aby mi nic neuniklo.
V polovině svahu mi bylo jasné, že gravitace s třením na šikmé ploše velmi soupeří a je jim prd po mé touze. Na misce vah tedy byla moje urputnost, proti tomu sypký písek a spadané listí pod botama. Přitažlivosti zemské také přitakával prudký sklon svahu. Prázdný batoh byl v dosavadní rovnováze sil nepodstatný. Foťák se při drápání se vzhůru houpal mezi mýma čtyřma končetinama, docela blízko povrchu svahu. To se ví, že jsem se o něj bál. Sunul jsem se vzhůru doslova po centimetrech, písek, ani listí nebylo spolehlivou oporou. Šlo to fakt blbě. A to mě čekal cílový úkon - postavit se na zadní a pařez vyfotit. Ani pomyslet, natož vykonat.
V tu ránu jsem sjel po rukách a kolenách zpátky až dolů ...
KNIHOVNA OSTOPOVICE
Při neděli sdílíme pár fotek z páteční přednášky o mokřadech, bažinách nebo žumpách, jste-li z Drnovic. Děkujeme Pavlu Klvačovi za barvitý vtipný výklad a hostům za podnětnou diskuzi!
