MLUVENÉ SLOVO

18. srpna 2021 jsem MLUVENÉ SLOVO představil na vernisáži výstavy Veroniky Vaškové
"homeART, aneb co vytvořil dům" v prostorách kavárny Café Kafíčko.

Veronika mne požádala něco říct na vernisáži o své výstavě.
Já si na to povídání vypracoval výpravnou textovou a schematickou přípravu.
Navazuje na naši předchozí spolupráci na společných tvůrčích projektech SDÍLA a XD z údobí 2011 až 2012.

VÝSTAVNÍ KOLEKCE "homeART aneb co dům vytvořil"

Z nepřeberného množství svých homeARTových fotografií vybrala Veronika osmnáctičetnou kolekci a zpracovala je do stylově jednotné černobílé sady obrazů.

NABÍDKA NA MLUVENÉ SLOVO

tedy něco říct o výstavě v úvodu vernisáže jsem pojal jako velkou výzvu. Moje prvotní myšlenka byla pojmout komentování výstavy netradičně, spíše odborně, přesto zajímavě, podívat se na výstavní kolekci jinak, z více úhlů pohledu. Uspořádat emoce, které vystavené obrazy vyvolávají, ukázat je a popsat v souvislostech.

Také se mi podařilo navázat na podobnou spolupráci, kterou jsme spolu s Veronikou vymysleli, popsali, zobrazili a publikovali na společné přednášce na Fakultě sociálních studií brněnské Masarykovy univerzity v rámci projektu VIZUÁLNÍ STUDIA Evy Šlezingerové.

MLUVENÉ SLOVO - textová příprava

Kurátorka a současně autorka této výstavy Veronika mě požádala o vernisážové Mluvené slovo.
Jelikož je zde pojetí autorství neobvyklé, tak jsem přípravu na svou řeč začal rozborem jednotlivých slov, dle samotného názvu výstavy.

První část složeniny – homeART jsem si samozřejmě snadno rozčtvrtil do českých slov dům, doma, domy, domov. Pak jsem jim přidal po svém významy, souvislosti, návaznosti. Do jisté míry jsem přijal tu základní myšlenku výstavy, že tvůrcem může být právě dům. Je to významný objekt technické kultury, jenž vzniká v hlavách a pak v plánech architektů, roste pod rukama stavitelů, dále je dlouhodobě obyvateli spotřebováván a současně neustále pohlcován erozí. To se projevuje se pomalu měnící vizualitou, díky všem okolnostem, co na něj z okolí i zevnitř působí. Proto domy jsou zdrojem obrazových podnětů.

Slova doma, domov jsou už velmi osobní. Obecně totéž platí pro pojem v práci. Jsou to místa, ve kterých s interiérovou stavební kulturou setkáváme v životě nejčastěji a nejdéle. Převažují spíše detailnější podněty. Zajímavý je v tomto právě profesní život Veroniky mezi architekty, zpočátku v AP ATELIERU, v současné době v QARTA Architektura. Jak známo, v údobí mezi nimi měla Veronika mateřskou dovolenou, při které se doma intenzivně věnovala dvěma svým dětem. Doma a v práci jsou prostředí, ve kterých právě vznikly a probíhají projekty například kanclART, homeART, nebo stavbART.

Druhou část slovní složeniny – homeART jsem pitval už pomocí internetu. Hledal jsem definici umění a našel jsem, že jich je nekonečně mnoho. A žádná prý není schopna úplně a dokonale popsat co to umění vlastně je. Nejvíc se mi líbil dvaceti čtyřdílný seriál ČT ART Emoce v umění, z něj jsem si do schématu jednotlivé názvy kapitol půjčil, ty pozitivní zvýraznil a naopak. Také Aristotelovo Umění je také prostředkem k uvolnění emocí je zde vypovídající. Nejvtipnější definice mi přišla ta nejjednodušší a také výstižná, že umění je prostě všestranný lidský um.

Ale pořád mi chyběla cesta, nějaký způsob propojení toho, co dům vytvořil, jak je v názvu uvedeno a toho co bude v rámech viset na zdech kavárny. Pomohl mi všeobecně známý pojem genius loci, který se mi postupně vkrádal k těm zmiňovaným domům a domovům. Duch místa, atmosféra místa, ale to přece nemusí být jen globální prostory, nebo věhlasné stavby, kterým je to GL přisuzováno. Atmosféra, duch, emoce se mohou zjevovat ve všem kolem, až do nejmenších detailů, dezénů, světelných, či stinných situací předmětů kolem. Nejvíc tomu, kdo je umí takto uvidět, pochopit, přijmout, zpracovat a formálně zveřejnit. A tak jsem si vymyslel pojem genius arte, duch umělce, jako funkční protiváhu GL. Vytoužené propojení se mi postupně začalo naplňovat.

Zbyl mi ještě pocit, že pro lepší pochopení bych měl géniu arte přiřknout nějakou zřejmou část inteligence. Kousek rozumové složky k těm emocím, vlastně tři kousky. Hledisko OBRAZOVÉ vede k uplatnění části estetiky, například zákonitosti různých druhů kompozic. Hledisko ZNAKOVÉ, které vede k uvědomění si podobenství, symboliky díla a hledisko JAZYKOVÉ, jež může obohatit grafické dílo o další slovní přesah třeba do humoru, nebo do autorova způsobu podání díla. To vše je možné vnímat i z vystavené kolekce obrazů. Možná bych propojení všech složek mohl ukázat například na dřívějším díle PRAVITRÁŽ z kanclARTU. Nebo známý projekt Veroniky abecedART, který jde s fotopodobenstvím na jednotlivá písmena až na samotnou jazykovou a znakovou podstatu.

Tímto schématem jsem sám sobě vlastně vytvořil nápovědu pro Mluvené slovo, ale také prostředek pro případnou kritickou diskusi o tématu. A hlavně kousek pochopení, jak to ten domov dělá, že tak hezky tvoří.
A to mluvené slovo? Má prý být stručné a výstižné: Takže koukejte, prožívejte a obdivujte!

SDÍLA, SDÍLO

Struktura projektu: Základem je spoluautorská vizuálně slovesná a komunikační tvorba. První nadstavbou je systémové zobrazení podnětů, procesů, přirovnání, významů, autorství, synergií. Druhou je zobecnění projektu a vyjádření vize.

Logo XD

X jako mnohočetné,
X Dimenzí vnímání, tvoření, zobrazení, publikování, komunikování