Stezku jsem celou prošel a nafotil z přibližně stejných míst přibližně stejné záběry současné reality. S každým hledáním a nalezením míst pohledů na motiv, s každým kilometrem cesty (bylo jich čtrnáct, jak obrazů) mám spojeno několik drobných příběhů a mnoho myšlenek o souvislostech, nesčetně příjemných pocitů.
Tím, že jsem dotvářel výstavní mapu CESTY, tak jsem Žižkovem nebloudil. Přesto, že jsem jen reportážně fotil, tak jsem se často po svém vžil do kreativity a emocí autorčina stylizovaného kreslení.
U mohých pohledů na pastelové motivy jsem nacházel současnou situaci - mnoho aut, přemíra náletových dřevin, vzrostlých, nebo již pokácených stromů. Z Nákladového nádraží je pomalu developerská planina, samotné tramvaje na Olšanské jsem se málem nedočkal. O to větší radost byla ze zcela zachovalého dvorku v Husitské. Současná realita v šedi a pohádkové kouzlo pastelových barev obrazů nedávného Žižkova ... na to se tu díváte a ty srovnáváte.
