Název výstavy OSTOPOVSKÝ CHODEC je příměr a je inspirován názvem slavné knihy básníka Vítězslava Nezvala - Pražský chodec.

V této prezentaci rozvádím některé pojmy, myšlenky a souvislosti, zkušenosti a představy, spojené s mojí fotografickou aktivitou.

Speciální poděkování patří Honzovi Symonovi - starostovi, že na počátku příprav pojmenoval výstavu OSTOPOVICKÝ CHODEC.

Já jsem pak název zkrátil na OSTOPOVSKÝ a celou koncepci výstavy a navazujících aktivit na tomto názvu vybudoval.

CHODEC je podstatou aktivity. Podstatou míst je kdekoliv. Podstatou významu je podmanivé působení zpovědi díla na emoce diváka, nebo čtenáře.

Fenomenální PRAŽSKÝ CHODEC, ať už historický Nezvalův, nebo novodobý fotografa Všetečky inspiroval k OSTOPOVSKÉMU.

Dodnes se mi vybavuje dokonalost Jirkovy fotografické techniky, kterou mi poprvé pečlivě s opatrností doma ukazoval. A tím že jsme byli na průmce spolužáci, často jsem hltal jeho vyprávění o technických zákonitostech fotografování.

Petr pochází z Ostopovic, Alice tu bydlí.

Pan řídící učitel Kupčík byl respektovanou charismatickou kulturní osobností Ostopovic. Učil mě v první třídě základní školy. Rád jsem za ním chodil na sklonku jeho života pro jeho filozofické rozumy.

Pan ředitel současné základní školy Petr mi nabídl dva společné žákovské výlety do okolí Ostopovic se závěrečnou prohlídkou mé výstavy.

Pan učitel Jakub v ostopovické škole vede technické kroužky a je umělecký fotograf.

Základní aktivitou, ze které vznikl soubor fotografií na výstavu je dlouhodobá chůze po okolí Ostopovic. Je to pro mne krajina v blízkosti domova, přitažlivá, podnětná, nabízející místní přírodní scenérie i nádherné výhledy do okolí.

Obec vyhlásila letošek jako ROK OSTOPOVIC, součástí toho je i tato výstava.

Na mapě je zvýrazněna hranice katastru Ostopovic, ale některé lesy pokračují dál, tak okolí Ostopovic není přísně katastrální.

Stejně tak některá blízká místa nejsou přitažlivá a nikdy jsem tam nebyl.

Výhledy z našich kopců také přesahují hranice katastru ale jsou součástí genia loci těchto míst .

S CHOZENÍM a FOCENÍM je spojeno i následné ZPRACOVÁNÍ fototgrafií a jejich různorodé ZVEŘEJŇOVÁNÍ.

Každá z děchto navazujících dílčích etap je svébytná, stejně tak jsou rozdíné i přínosy z nich.

Uvědomil jsem si to poprvé, když jsem zpracovával fotky z nějakého koncertu. Přehrál jsem si v mysli znovu celý koncert při zpracování fotek. Části koncertu ke mně přicházely znovu a znovu při prohlížení uveřejněnných fotek, při jejich ukazování a při čtení komentářů k fotkám.

Abych měl závěrečnou část vzniku fotografie pod kontrolou, tak ji provádím ručně na stoním počítači. Stejně tak na stolním počítači fotografie zveřejňuji na sociálních sítích. Jsou to hodiny sezení, které jsou v protikladu s minutami kondičního chození.

ROZPOR jsem vyjádřil pomocí kresby Uroboruse, hada, který požírá sám sebe.

Při mém CHOZENÍ aktuální krajina nabízí četné zvláštnosti, zajímavosti, náhody. Průběžně vyhodnocuji, jestli stojí zato míjené motivy FOTIT. Někdy mi to dojde o něco později a na místo zaujetí se vracím.

Vlastní zastavení musí být rychlé a účinné. Abych při tempu chození neschládl a aby se fotka povedla.

Základem obrazové kompozice je součinnost fotografa, objektu a pozadí scény. Někdy musí fotograf složitě najít polohu záznamu i za cenu svého pohodlí.

Příklad: V sadu mnoha nabílených stromů bylo složité vybrat jeden správný, pak bylo potřeba najít polohu focení vůči pozadí. Významným pomocníkem je objektic, který vybranou scénu v dálce přiblíží a umožní vytvořit zvětšenou fotografii.

Fotografická data přenesu do počítače a rozdělím je do tematických kolekcí. Z dat fotografie VYVOLÁM, upravím, uložím.

Pravidelně dávám fotky na sociální sítě. Když je příležitost, tak i fotky vystavuji. Jejich ZVEŘEJNĚNÍ je vždy svým způsobem přínosná společenská událost.

Jedna ze základních vlastností fotografického obrazu je KOMPOZICE. Je spousta zákonitostí, jak pomoci obrazu k emocím při jeho vnímání.

Vedle uspořádání zachycené reality a vymezení orámování záběru fotoaparátem je možné kompozici doladit i počítačovým odstřižením okrajů zaznamenané fotografie.

Digitální fotografování plodí nekonečně záběrů. Je potřeba ty špatné smazat, dobré ROZTŘÍDIT do tematických alb.

Z tematických alb vybírám výstavní soubor. Ve vymezené podobě alba publikuji na sociální síti.

Zcela konkétně zmiňuji jako příklad tři tematická alba. "BLACK OUT", "ZA HUMNY JE DRAK" a "KONDIČNÍ CHOZENÍ". Znich je pak vybrán výstavní soubor "CHODEC".

Například album "BLACK OUT" je soubor fotografií z rekonstrukce vedení vysokého napětí.

Nebo album "ZA HUMNY JE DRAK" je pohádkovým příměrem. Lískovecké sídliště je to rozlehlá, koncentrovaná, několikařadá kaskáda panelových domů na protějším svahu. Působí jako monstrum a možné je pozorovat z mnoha míst po okolí obce. Někdy je v mlhách, jindy hoří slunečním západem. Z ostopovických kopců je velmi fotogenické.

V Knihovně u všech výstav dominuje velkoformátová fotografie ve vstupní hale. Pro moji výstavu jsem vybral detailní fotografii fenomenálních Třech Bříz.

V sále jsem nachystal dvě panoramatické řady fotografií, pestrou směs různých záběrů jednotné výšky, různých délek. To vytvořilo FORMÁT VÝSTAVY

U prototypu knížky, oproti výstavě, jsem si mohl dovolit navýšit počet fotografií, abych mohl vytvořit knižní kompozici i s tematickými dvoustranami a diptychem velmi šrokých panoramat.

Obrazový obsah knihy jsem doplnil popisky, co jsou uvedeny v Knihovně v medailonku na zdi a u velkoformátovky.

Na velkoformátovku jsem měl od prvopočátku vybranou starší černobílou tříbřízovou fotku s výraznou trojcí kmenů, s větvemi v divokých tancích. Záběr je současně minimalistický i dynamický.

Problém byl v tom, že jsem tisková data našel až dlouho po vernisáži, takže na zeď šla ta modrá vlevo. Velký dík patří Ondrovi Žižkovi z FOTOGRAFIKSU za excelentní přípravu dat pro tisk této velkoformátové fotky.

Ostře žlutý odraz slunka v okně, co pronikavě zářil z bílé mlhy. Byla to pro mne výzva.

Při zpracování snímku jsem hledal míru světlosti a barev jak svitu tak i mlhy, abych vyjádřil prožitou skutečnost. Nakonec jsem dospěl ke kompromisu. Mlha světle šedá, svit bílý a sytě žlutý. Na monitoru dobrý a na tištěné fotce už moc ne.

Pohádky mám rád, protože mají fantastický, nepravděpodobný příběh s nadpřirozenými bytostmi, kouzelnými předměty, se zázraky, metaforami, symbolikou. Přinášejí etické ponaučení, nebo varování. Pracují i s humorem, nadsázkou, se slovními hříčkami.

Pohádky okrajově píšu a ilustruji, pohádkové motivy se mi občas při focení zjeví.

Symboly a podobenství jdou ruku v ruce. Zde jsem dal tyto záběry vedle sebe. Dvojce srdcí doplňuje dvojce do sebe zapletených postav.

MILUJI OBRAZOVOU
A SMYSLOVOU ŘEČ.

Čím blíže jsem k PŘESAHŮM, NADSÁZKÁM A SYMBOLŮM, nebo PODOBENSTVÍM, tak používám co nejjednodušší zobrazení odříznutím všeho nepodstatného kolem, jednuduchým pozadím, středovou kompozicí.

Některým náhodám nerozumím, ale nezastávám názor, že náhody neexistují. Náhody přicházejí často, tak se snažím být na ně technicky připravený a dívat se, až předvídat, abych příchod motivu včas zachytil.

Přesto mám za sebou i mnoho promarněných fotografických příležitostí.

V současné době jsem členem redakčního týmu OSTOPOVICKÉHO ZPRAVODAJE, hlavně fotím, zavedl jsem titulní panoramatické dvoustránky, kreslím k článkům mapky a schémata, píši články.

Obdobné jsem členem výboru KLUBU SENIORŮ OSTOPOVICE. Pro klub vytvářím pozvánky, fotím události, spravuji klubové webové stránky.

Po absolvování technických škol jsem nastoupil do ZETORU. Z počátku jsem pracoval jako konstruktér karosérií, později jako průmyslový designér.

Krátké období jsem na VUT učil designéry Ergonomii.

Od 1998 pro MZ vymýšlím a kreslím AGROFÓRY, karikatury zemědělské techniky.

Začít dobře FOTOGRAFOVAT tehdy nebylo jednoduché. Dnes pomáhají v mobilech automatiky a na YT výukové programy. Já měl na to přátele.

Posunem pro mne byl příchod digitální fotografie a POČÍTAČOVÉ GRAFIKY. Pak sociální sítě, a tím mnohé SYNERGICKÉ TVŮRČÍ A PUBLIKAČNÍ SPOLUPRÁCE.

Z těchto spoluprací vznikla řada společných aktivit, projektů a výstav. Například:

S Veronikou Vaškovou projekty SDÍLA, CityART-KancART, MLUVENÉ SLOVO a výstavy s tím spojené.

S Pavi TAire projekty BÍLÁ VRÁNA ČERNÝ PETR, POCTY CITY POCITY, MĚSTA-City(es) a výstavy s tím spojené.

S Ostopovickým zpravodajem a chozením upřednostňuji focení okolí obce a společenské reportáže.

V Zetoru, tak jsem se často před a po práci toulal po Brně a fotil street.

Ve škále od detailů po celky ve všech kategoriích motivů si vybírám, nebo je mi shůry nabízeno, co pak i na fotce vyvolá emoce.

Fotím nejen pro sebe. Jakmile se rozhodnu snímek uveřejnit, vžívám se do možných pocitů, vnímání i kritik diváků. Pociťuji i jistou míru odpovědnosti. Snažím se nikoho nepoškodit, i za cenu ztráty dobrého záběru.

K dosažení cíle jsem se musel postupně naučit řadu fotografických dovedností, včetně pořízení příslušné techniky. Něco z toho jsem domyslel, na jiné jsem došel známou metodou pokus omyl.

Obě fotky jsou snímány přes mléčné sklo, nebo na mléčném skle. Tím získaly neuchopitelnou vzdušnost.

Obě mají pojmenování. Název "TORNÁDO ŽENY" vyšel z podobnosti motivu na známý přírodní úkaz. Předmětem motivu "MAGNETIA FEMINA" je dekolt vystřižený do PET lahve od Magnézie. Magnetická žena a Tornádo ženy jsou tak soujedinné vlastnosti.

Jen v jednom místě se na křivých oknech dnes už zbouraného brněnského Prioru odrážely od Chrámu Petra a Pavla věže tři. Jako symbol životodárné síly.

Neobvyklý úkaz se mi na chvíli zjevil při návštěvě bohunické porodnice při první návštěvě po narození jednoho z vnuků. Tahle fotka anděla měla úspěch a byla vtipně nazvána v komentáři jako LUFTHANSA.

Nádherný pocit, když člověk náhodně objeví a zaznamená až mimozemskou zákonitost.

Vtip a humor je mi i ve fotografování blízký. Vymíšlím ho i nacházím. Ukázka je z alba domácích zahradnických aktivit, které vykonávat musím a začala mě bavit až s přicházejícím věkem.

Ani není potřeba celou báseň k této fotce přidávat, stačí jen její název.

V takto pojmenované fotografii je ironie, kterou posiluje technicky dokonalá fotka s výraznou kompozicí. Domov tu není romantická chaloupka v okolní malebné přírodě.

Když jsem výhled na cestu k jezírku v údolí Šelše prvně objevil, nemohl jsem fotku nazvat jinak.

Básní v provedení HAIKU inspirované svými fotkami mám malou sbírku. Občas mě to popadne, když má nějaká fotka motiv, který inspiruje ke psaní.

Poprvé, když jsem fotoaparát z blízka namířil na cizího člověka a z očí do očí jsem zmáčkl spoušť fotoaparátu ... fotka skvělá, pocit hrozný. Na fotku si už nevzpomínám, ale TEN pocit zůstal na doživotí.

Samozřejmě se dá fotit tajně teleobjektivem z dálky, nebo nenápadně širokoúhle i zblízka. Je spousta fíglů, jak být při focení téměř neviditelný. Je to i hodně o etice - fotit, či nefotit.

Příběhy táhnou. Nyní, když fotí každý a vzniká na světě miliarda fotek co vteřinu, tak právě příběh je může vyzdvihnout nad ostatní.

U této fotky příběh vysvětluje, proč na ní vznikl výtvarně zajímavý motiv. Ale až název fotky dokresluje její významovou složku. Podobenství se záměnou pár písmenek dodalo vtip.

Vymyslel jsem si tu povídku. Dokonce ani sušičku jsme v té době neměli a ani nevím, jestli by sluchátka přežily agresivní prací prostředek "na šedesát", nebo na kolik se teď pere. Vypůjčil jsem si sluchátka a fotku k povídce přidal.

Vyhledávat a fotit podobnosti všeho možnýho na zvířátka mě dlouho bavilo a mám jich v albu velkou sérii.

Podle zkušeností z několika výstav, je to velmi populární téma.

Ne každou fotku je účinné odbarvovat a naopak.

První vznikla z vrchu dnes Nové ulice, pomocí superteleobjektivu, půjčeného na chvíli od ostopovického Jirky Machálka, který jej našel někde zapomenutý a pak jej odevzdal na Ztráty a nálezy.

Druhá fotka vznikla na poslední chvíli z vlaku, při odjezdu ze zastávky Ostopovice. Nastavení fotoaparátu, abych motiv stihl vyfotit bylo stresové, ale podařilo se.

Symbolika je jasná. Náhoda je neuvěřitelná. Vykopnuté dveře ve tvaru srdce ve sběrném dvoře na Osové, to nevymyslíš. Stejně tak anděla ze sokolského sloupu z balkonu hospody Na Šenku.

Na síti jsem dal fotku odpolední rozkvetlé třešně pod Slepičkou. Mimo jiných se v komentářích pod fotkou ozval Petr Musil, že se mu motiv líbí a že by si strom vyfotil po svém ...

Poprosil jsem Petra, jestli by na mé na komentovce uvedl pro srovnání jeho zákulisí příprav a vlastního fotografování stejného objektu a podobného tématu.