Svoje kreslení považuji za arteterapii někdy si pomáhám vyjádřit myšlenku, nebo předám sdělení.
Hlavou mi jdou nápady, nebo vznikne zadání, která musím nakreslit. Čas je mým přítelem, pomáhá vyburcovat k dokončení.
Když mi kreslení nejde klasicky, tak šáhnu k vektorovým konstrukcím. Z hlavy, i podle předlohy.
Od útlého dětství rád kreslím.
Na papír jsem si načáral podélně pruhy a do nich kreslil vlaky, osobáky, náklaďáky. A k tomu letadla a orající traktory.
Moje jediná zachovaná nejrannější čmáranice, a to do knihy „Pohádkový dědeček“, kterou ilustroval Zdeněk Miler a kterou jsem miloval.
Z určitého profesního ohlédnutí ze současnosti to je s velkou nadsázkou moje první ergonomická studie.
Dodnes si pamatuji svoji dětskou fascinaci z tehdejších traktorů, co jezdily okolo našeho. Jak nějaký jel, hned jsem ho doma nakreslil. Vždycky jsem se snažil o zakreslení různých technických detailů, aniž jsem jim tehdy plně rozuměl.
Obrázek je z roku 1961, kreslil jsem jej asi někdy na počátku první třídy a na konci sklizní
místního JZD, kdy se
na polích oralo.
A tyto tři knihy mě v té době silně ovlivnily:
"Kytička z náčrtníku", ilustrovaná Adolfem Zábranským, "Josef Lada dětem" a "Pohádkový dědeček" s obrázky od Zděňka Milera. Jemné tužkokresby, Ladovy obrysovky a citlivé kolorování. I když jsem to tehdy neuměl tak pojmenovat, tak mi pocity z těchto knih setrvávají dodnes a určitým způsobem jsem formální charakter jejich kreseb přenesl do svých.
Vzpomínám si na svoji posedlost kreslení aut, někdy v údobí osmé, deváté třídy. Kreslil jsem je podle fotek z motoristických časopisů a tehdy dostupných prospektů aut získaných na brněnském výstavišti.
Asi nejvíc se mi líbilo NSU RO 80 s progresivní aerodynamickou karoserií s nízkou plochou kapotou se zaoblenou maskou ... určitě jsem si ho taky kreslil, ale výtvor jsem zatím nenašel. Samořejmě také Jaguar E a Porsche 911 F.
Časopisy Automobil, Svět motorů a Motoristickou současnost jsem si půjčoval od strejdy. Díky tomu jsem začal pronikat i do technických tajů automobilů. Samozřejmě pouze laicky a teoreticky.
Jistým kresebným zázemím pro budoucno mi také byly zadní stránky na tu dobu progresivního týdeníku „Mladý svět“ s kreslenými vtipy. Naši „MS“ odebírali od jeho prvního vydání.
V té době jsem už zkoušel tvořit první kreslené vtipy.
Často jsem unikal z potřebného učení se k odpočinkovému malování, kreslení a hlavně k fotografování. Většina kreseb se snahou o reálný portrét skončila více, či méně jako nepovedená karikatura. Líp jsem to zpočátku neuměl.
V roce 1973 mi byly publikovány v Brněnském Večerníku prostoduché série vtipů na vypsaná témata „srdce“, „vany“, „hodiny“…
V údobí průmky jsem byl konkurzem přijat do Grafického studia při brněnském kulturním vzdělávacím středisku, s výukou kreslení, malování a různých grafických technik. To mě hodně bavilo. Většinou jsme kreslili, malovali postavy a hlavy různých modelů, modelek a poslouchali ze starobylého chraplavého magneťáku Kryla a Hutku.
Tehdy vznikly i první kresby ze zemědělského prostředí. AGOFÓRY jsem tomu samozřejmě ještě neříkal. Také jsem si už pohrával s technickými asociacemi.
Iva, Eva, Bob a Dalibor z Grafického studia. Vedl nás lektor pan Vystavěl. Všichni čtyři malovali olejovými barvami, což jsem taky zkoušel, ale moc mi to nešlo. Inklinoval jsem ke kresbám tužkou, propiskou, tuší.
Také jsme chodívali malovat a kreslit k Gingillovi. Byla to vyhlášená "čtverka", ve které bylo vždy dostatek modelů, kteří za pivo poseděli. Další oblíbenou atrakcí bylo pořádání výstav naších výplodů přímo v místnosti ateliéru. Pak jsme chodili po venku a zvali kohokoliv na potkání, aby se šel podívat. Rajón se rozprostíral od zmíněné Gingilly po Mendlák.
Problémy se studiem se prohlubovaly, naopak výtvarné aktivity byly vydatnější. Po studijní krizi jsem si vybral ve 4. ročníku na katedře Motorových vozidel obor Automobily a traktory. Tím jsem objevil kouzlo možnosti v budoucí praxi studovanou techniku a výtvarno skloubit.
Úspěšná diplomka a státnice na téma „Design traktoru a konstrukce karoserie“ mě celoživotně nasměrovala. (Možná pomohly právě ty tři sudičky).
Vtipy, co jsem v tomto údobí pro sebe tvořil, byly kresebně vyzrálejší a námětově různorodé - ekologie, technické hříčky, foto, romantika, etika …
V Zetoru jsem se vtipy realizoval spíše jen kreslením různých pozvánek na mimopracovní oslavy svátků a narozenin kolegů.
Doma pro sebe jsem si kreslil
dál to svoje.
Nadále jsem chodil do zmiňovaného grafického studia, kde jsme kreslili, malovali postavy a hlavy různých modelů, modelek a poslouchali ze starobylého chraplavého magneťáku Kryla a Hutku.
Vedle hlavních Měl jsem různé drobné externí ilustrační spolupráce. Obálky knih o automobilech a ilustrace do knih o IT pro brněnské vydavatelství C-PRESS. Pro podnikový týdeník brněnské Královopolské strojírny ilustrace - karikatury detektivních příběhů, psaných dle skutečných kriminálních činů. Pár vtipů do časopisu Československá fotografie.
V devadesátkách se v podniku úspěšně postupně rozjelo používání nových návrhových a zkušebních technologií, což bylo pro mne z mnoha důvodů inspirativní.
Do podnikového týdeníku ZETOR, jsem začal pravidelně psát odborné články o nových metodách vývoje traktorů.
Ale také karikovat situace, nebo reálné problémy s tím spojené. To inspirovalo některé kolegy a vedoucí. Chodili za mnou občas, že bych neměl ...
Inovace hardwaru informačních a návrhových technologií se odehrávala v letitý skocích. Souběžně se s tím odehrávaly emoce užitelů. Od euforií až po frustrace. Obojí jsem zažil.
Velké počítačové návrhové systémy od počátku zahrnovaly i modul podpory výroby (CAD-CAM). Pro kusovou výrobu v prototypové dílně ovšem neměly tehdy význam. Tak úspěšně setrvával klasický způsob: POČÍTAČ - VÝKRES
Vyžíval jsem se v ručně kreslených systémových schématech komplexních pohledů na vývoj.
Zkušebna měla dokonalou metodiku a výkonnou techniku měření vlastností traktorů. Tak se významně podílela na úspěšném plnění náročných tuzemských i zahraničních hygienických předpisů.
Všemu tomu předcházelo, že jsem v ZETORU začal jako podnikový stipendista při čtvrtém a pátém ročníku studia brněnského VUT. V tomto údobí a v prostředí podnikového atelieru designera Ak. soch. Zdeňka Zdařila a za jeho odborného vedení jsem zpracoval svoji diplomovou práci na téma DESIGN TRAKTORU A KONSTRUKCE KAPOTOVÁNÍ.
V profesi průmyslového designera jsem v ZETORU pokračoval po odchodu Zdeňka Zdařila na nově vznikající Fakultu výtvarných umění. Založil tam Ateliér průmyslového designu.
Bylo to údobí, kdy do podniku vstoupily 3D počítačové návrhové technologie a započala éra vývoje nových designově moderních traktorů. Byly k dispozici použitelné plasty, skla, kabinové nosníky aj. pro bohatější tvarování. K tomu se stávalo dostupné i různé příslušenství, které svobodu navrhování podporovalo.
Traktor PROXIMA, představitel jednoho z mých posledních projektů na téma - Návrh stylu ucelené výkonové a velikostní řady traktorů ... vektorová kresba
Námět stylu a designu traktoru vysokovýkonové řady. Vektorová kresba pro obálku publikace s přehledem technických parametrů aktuálnš vyráběných traktorů. I když je to jen kresba, tak je vytvořena na podkladě technických zákonitostí - uspořádání jednotlivých funkčních celků.
Designerské kresby jsou jen vrcholem ledovce vývojových aktivit. Pocházejí z originální individuální představy designera a jsou podloženy týmovou spoluprací víceprofesních odborníků na související oborové technické problematice
Mnohdy se vše odehrává v tíživém finančním limitu, v sevření téměř nereálných termínů, nebo při nedostatku potřebných informací. Pak přicházejí stres a chyby. To je ovšem výzva pro použití systémového přístupu a speciálních návrhových metod. Ale je to i živná půda pro karikování situace.
Zahrnuje zkoumání a řešení inovace z hlediska celého technického života produktu, nebo služby. Včetně až globálních okolností, které do tohoto procesu vstupují. Patří mezi metody, využívající systémový přístup a je plně kompatibilní s řadou dalších návrhových metod.
Renomovanému odbornému a oborovému měsíčníku MECHANIZACE ZEMĚDĚLSTVÍ jsem prvně nabídl a otiskovali mi odborné články o svém navrhování stylu a průmyslového designu traktorů Zetor.
V letech 1998 a 1991 mi začaly v čtvrtletní příloze časopisu MECHANIZACE ZEMĚDĚLSTVÍ také vycházet první AGROFÓRY. Zpočátku byly jen malé a jen černobílé.
V současné době jich mám v MZ publikovaných skoro tři sta.
Od roku 2000 vychází každý
měsíc jeden, většinou jako doplnňky tematických úvodníků jednotlivých čísel.
Jak jsem okusil vektorovou kresbu hlav, tak mě ta vášeň neopustila. Pro mne to způsob, vedoucí k formálně precisní a obsahově podstatné kresbě.
K této kresbě mě inspirovala aféra, kdy byli odhaleni nějací vládní experti,
jak někde tajně
společně
obědvali v covidové době.
První kresba vznikla v rámci AGROFÓRŮ. V zadaném tématu "Úprava půdy" jsem čarovné bábě přiřknul zahradní hrábě, jako pracovní i létající pomůcku a do kontrastu jsem do povětří přidal nahatá mlaďata, nezatížená ničím pozemsky povinným.
Pak jsem čarodějnice, s trochu modernější a spolehlivější technikou, kreslil k oslavám Filipojakubských nocí, pohanského svátku z 30. dubna na 1. května, který prý bývá plný kouzel a tajemství.
Zkusil jsem to a několik jich po svém napsal a nakreslil.
POHÁDKA NA DOBROU NOC 1. Krásná princezna byla vybrána drakovi. Tak se umounila, roztrhané šaty sobě vzala, botu jen jednu, aby kulhala a drakovi se tím zcela znelíbila.
Princeznu měl rád princ a draka se nebál. Oblékl si její čistý urozený úbor, rty namaloval, prsa vycpal, na hlavu paruku, nohy oholil, dýku ukryl pod smuteční kytku.
Drak pravou, ale ošklivou princeznu nechtěl. Princovu lest neprohlédl a tak přišel o hlavu.
POHÁDKA NA DOBROU NOC 2. Stařičký král se se svým doprovodem prodíral dávno zarostlou cestou zpět na své sídlo. Už vyčerpaný, slíbil žezlo a korunu tomu synovi, který mu pomůže a proklestí zbytek jejich cesty.
Jen ať se ukáže, který z nich má úctu, dobrotu, vůli, sílu, důvtip. Jak bude umět nové království vést a své životní hodnoty prosadit.
Synové se shodli, že jim tahle odpovědnost moc nevoní a poručili jednomu z panošů. Ten se postaral, aby cestou prošli král i všichni ostatní snadno. Ale každému z vychytralých bratrů zdála slíbená otcova odměna natolik lákavá, že nakonec sami sobě nezůstali naživu.
A tak starému králi nezbylo, než se povznést nad vlastní krev a rád spravedlivě odměnil zaslouženého.
