OZ 25/4

Obecní půda má nové nájemce

Obec vlastní asi dvacet hektarů orné půdy, na které dosud hospodařilo téměř výhradně zemědělské družstvo ZEVO Střelice. Abychom zajistili zdravou konkurenci a co nejkvalitnější péči o půdu a její úrodnost i pro další generace, vypsali jsme v letošním roce výběrové řízení na pronájem, tzv. pacht, veškeré zemědělské půdy, kterou obec vlastní. Rozhodovala nejen výše nájmu, ale především způsob hospodaření, směřující k co nejlepší ochraně půdy. Tomu odpovídá také nastavení nových pachtovních smluv a těší nás, že na více než polovině obecních pozemků se bude od příštího roku hospodařit tzv. regenerativně. Bližší informace o tomto způsobu hospodaření vám přineseme v některém z dalších čísel Ostopovického zpravodaje.

Jan Symon

Z amerického mariňáka hrdým obyvatelem Ostopovic: Cesta Tonyho S. Spurlina

Na 10. listopad připadlo 250. výročí Námořní pěchoty Spojených států (US Marine Corps), jejímž členem byl i ostopovický občan Tony S. Spurlin. Ve středu 5. listopadu proběhlo v sále ostopovické knihovny neformální posezení s panem Spurlinem a zahájení výstavky jeho upomínkových předmětů.

Tony Steven Spurlin sloužil v Námořní pěchotě Spojených států (USMC) v letech 2005–2014 a dosáhl hodnosti seržant ve dvou z nejlegendárnějších pěchotních praporů.

S 3. praporem 4. námořního pluku – přezdívaným „The Darkside“ – absolvoval jedno nasazení do Iráku v srpnu 2006 až květnu 2007 jako kulometčík družstva v provincii Al Anbar, kde pomáhal zajišťovat bezpečnost při prvních svobodných volbách v Iráku.

Poté dobrovolně přešel k 1. praporu 7. pluku – proslavenému jako „Animal Company“ a „First Team“, což byl od 11. září 2001 nejvíce bojově nasazovaný prapor mariňáků. S „AC“ absolvoval další dvě mise v Iráku: v srpnu 2007 až březnu 2008 jako velitel týmu a radista čety, kdy prováděl denní společné hlídky a výcvik iráckých sil, a v únoru až září 2009 jako velitel družstva a radista roty až do konečného předání odpovědnosti irácké armádě.

V letech 2010–2011 se s praporem „AC“ opět vydal na misi v rámci 31. expediční jednotky námořní pěchoty v Tichomoří, kde cvičil filipínské mariňáky a podílel se na humanitární pomoci po ničivém supertajfunu Megi. Po návratu z jednotky strávil posledních 34 měsíců služby jako náborář mariňáků v Napa Valley v Kalifornii, kde každý měsíc pravidelně posílal výrazně nadprůměrný počet nových rekrutů ze základního výcviku.

Tony obdržel velké množství velmi významných vojenských a válečných medailí a expertních ocenění armádou Spojených států.

V únoru 2026 se Tony chystá na velké setkání 1/7 „Animal Company“ ve Spojených státech. Pro mnohé z nich to bude první setkání od dob služby v Iráku.

Tony se narodil 17. srpna 1987 a vyrůstal na Bethel Island v Kalifornii. V roce 2005 odmaturoval na Freedom High School v Oakley a jen pět dní po osmnáctých narozeninách nastoupil do náborového centra námořní pěchoty, což jsou zařízení americké námořní pěchoty odpovědná za počáteční výcvik nových rekrutů v San Diegu.

Tony nastoupil k námořní pěchotě krátce po svých sedmnáctých narozeninách – v USA je možné podepsat smlouvu s rodičovským souhlasem už v 17 letech. Do výcvikového tábora (boot campu) v San Diegu však odjel až pět dní poté, co v srpnu 2005 oslavil osmnácté narozeniny, protože do základního výcviku smí nastoupit až plnoletý rekrut.

Po odchodu z aktivní služby v roce 2014 získal nejprve Přidružený titul v oborech politologie a sociologie, poté Bakalářský titul v komunikační vědě a digitálních médiích. V červenci 2020 se přestěhoval do klidné vesnice Ostopovice jižně od Brna, kde žije dodnes.

V současné době je Tony přátelský a trpělivý rodilý mluvčí angličtiny a soukromý lektor v brněnské oblasti. Specializuje se na konverzaci, přípravu na zkoušky Cambridge a IELTS, na maturitní zkoušky a přijímací zkoušky na VŠ. Pomáhá studentům dostat se na české i zahraniční školy.

„Mnoho mých bratrů z bojových jednotek se z Iráku už nikdy nevrátilo domů. Každé ráno, když se v Ostopovicích probudím, políbím manželku a odvedu dítě do školy, vím, že žiju život, za který oni bojovali. Jejich jména nosím v srdci navždy,“ říká Tony Spurlin.

Tony, jeho manželka Monika a jejich malý syn Elliott (který právě nastoupil do mateřské školy v Ostopovicích) hrdě nazývají tuto poklidnou moravskou vesnici domovem – šťastná americko-česká rodina pevně zakořeněná na Jižní Moravě.

Z archivních podkladů Tonyho S. Spurlina seskládal Petr Dubjak

Cesta Ostopovického zpravodaje

Rádi bychom vám krátce přiblížili, jak postupně vzniká.

Naše obecní periodikum vychází od roku 1992 a překvapivých 135 čísel prošlo několika významnými vizuálními i obsahovými milníky. Od jednoho oboustranného listu s černobílým tiskem a barevnou hlavičkou s názvem Náš reportér až po současnou podobu Ostopovického zpravodaje na charakteristickém recyklovaném papíře, někdy až se čtyřiceti stránkami. O jednotlivých grafických etapách zpravodaje a jejich autorech se zmínila již v roce 2005 (OZ 4/2005) paní Věra Janáková a nyní si úplně všechna čísla můžete prohlédnout i pročíst na webových stránkách obce.

Poslední zásadní předěl nastal přípravou ročníku 2021, kdy nová grafička a sazečka obsahu, paní Alžběta Hanzlová, vytvořila nový vizuální styl celého časopisu, ve kterém dbá na přitažlivou obrazovost jednotlivých dvoustránek a titulního listu. Také se pozměnil redakční a autorský tým, zmodernizoval se způsob přípravy jednotlivých čísel a tisk, poslední etapu vzniku našeho čtvrtletníku, začala nově realizovat Tiskárna Helbich, a.s. Ostopovický zpravodaj byl i několikrát významně oceněn v celorepublikových soutěžích obecních periodik. • Ostopovický zpravodaj se stal celorepublikovým vítězem v soutěži „Radniční listy roku 2024“ v kate gorii obcí do 2000 obyvatel. Viz OZ 1/2025.

• Ostopovický zpravodaj se stal celorepublikovým vítězem v soutěži „Radniční listy roku 2024“ v kategorii obcí do 2000 obyvatel. Viz OZ 1/2025.
• Ostopovický zpravodaj byl druhý v soutěži obecních zpravodajů 2021 v rámci jedenáctého ročníku soutěže o nejlepší zpravodaj, kterou vyhlašuje Civipolis, obecně prospěšná společnost, Katedra politologie FF UP v Olomouci, Sdružení místních samospráv ČR a Angelus Aureus, obecně prospěšná společnost. Viz OZ 3/2022.
• Ostopovický zpravodaj je registrované periodikum, má přidělené Evidenční číslo MK ČR 10257. Je v tištěné podobě archivován v městské knihovně v Praze a na obecním úřadě v Ostopovicích.
• Členové redakční rady: Mgr. Jaroslav Šebánek, MPA, Mgr. Sylva Filová, Mgr. Marie Kubová, Ing. Petr Dubjak, Mgr. Ilona Paulíková | Jazykové korektury provádí: Mgr. Libuše Dobrovodská.

Etapa první: příprava

Krátce po vydání předchozího čísla postupně vznikají a vrství se aktuální i tradiční témata, která vycházejí z kulturních, sportovních, společenských a duchovních událostí v obci a jejím okolí. Zde je prostor i pro kritické názory jednotlivých občanů, duchovní zamyšlení nebo možnost si koupit vymezený reklamní prostor. Tým redakce postupně témata zařazuje do budoucího vydání, domlouvá se s autory, i mezi sebou, na napsání jednotlivých článků a na shromáždění fotodokumentace. Řeší se, co dát na jednotlivé strany obálky. Následuje řetěz pečlivých jazykových korektur vypracovaných textů od paní Libuše Dobrovodské a autorizací jejich úprav, jak jednotlivé články přicházejí.

Redakční i autorský tým pracuje pod vedením z obce delegovaného šéfredaktora, pana Jaroslava Šebánka, ale také samostatně. Obsah čísla je tak produktem nápadů a práce všech. Výsledek výhradně v elektronické podobě je závěrečně zkontrolován a přeposlán paní Alžbětě Hanzlové, která jednotlivé články s vybranými fotografiemi digitálně osadí do rámce nadcházejícího čísla časopisu.

Etapa druhá: elektronická sazba

Je to další náročná etapa vzniku zpravodaje. Záměrem je fotografie a články vizuálně uspořádat do jednotlivých stránek. Cílem a současně i limitem je zmiňované stylové provedení časopisu. Týká se to například jednotného charakteru písma v nadpisech i v běžném textu nebo uspořádání jednotlivých článků do dvou sloupců. Tvůrčí výzvou sázení je skloubení textů s fotografiemi nebo použití různých podpůrných grafických prvků.

V průběhu sazby vzniká potřeba vzdáleně konzultovat různé vizuální alternativy dvoustránek s redakční radou, často dochází i ke zpoždění dodání podkladů z důvodů konání akcí těsně před vydáním. Také fotografie je někdy potřeba upravovat, nebo dokonce pořizovat nové.

V té době, přibližně tři týdny před vydáním, už pan Šebánek upřesňuje s tiskárnou termín tisku a vyzvednutí zpravodaje, paní Hanzlová dokončuje sazbu a elektronicky posílá hotová provedení čísla na poslední korektury a doladění všem z redakčního týmu. Po konečném odsouhlasení redakční radou a panem starostou Janem Symonem jdou finální data časopisu do tiskárny.

Etapa třetí: tisk

Tuto etapu představíme velmi zjednodušeně, jen pro základní představu. Tiskový grafik převezme dodaná data časopisu a převede je do podoby dat pro tisk. Na monitoru mají formu oboustranných archů všech dvoustran pro jednotlivé barvy s určením následného výtisku, seskládání, sešití a ořezu. Tenké kovové tiskové desky převezmou data na tisk v laserové vypalovačce a vstupují pak do jednotlivých barevných věží ofsetového tiskového stroje, kde se postupně přenesou jednotlivé odstíny na archy papíru. Velmi zjednodušeně to lze přirovnat k postupnému velkoplošnému rotačnímu razítkování. A to v obrovské kadenci, s autonomním dodržením správnosti nanášení tiskových barev a měřitelnou kontrolou činnosti a s možností opakování. Výsledkem je štos oboustranných výtisků nachystaných pro přesné seskládání, pozohýbání ve falcovacím a skládacím stroji. Následuje sešití časopisu a ořez na požadované rozměry.

• Čtvrtletník Ostopovický zpravodaj je tištěn na recyklovaný papír s vlastnostmi dobré kvality fotografií a nízké ceny, a to v počtu 750 výtisků na jednotlivé číslo.
• Tiskárna Helbich, a.s., je charakteristická špičkovým archovým ofsetovým tiskem, moderními polygrafickými technologiemi a vysokou rychlostí a přesností.
• Zabývá se výrobou komerčních tiskovin, významnou doménou je produkce knih nejvyšší kvality v oblasti obrazového umění.
• Je také sídlem Galerie Valchařská, která prezentuje především českou fotografii, a tak funguje jako tvůrčí centrum pro umělce a grafiky.

Etapa druhá: elektronická sazba

Zde bych rád poděkoval panu řediteli Robertu Helbichovi a obchodnímu manažeru Petru Veselému za exkurze do provozu tiskárny, který jsme s paní Dobrovodskou navštívili v době, kdy se tiskl Ostopovický zpravodaj 3/2025, a za obsáhlé a velmi podrobné komentování procesu, jak se dodaná tisková data postupně mění na stovky jednotlivých sešitů našeho časopisu.

A co nás čeká?

Toto číslo je poslední, které projde současným provozem v Husovicích na Valchařské, protože nová Tiskárna Helbich, a.s., vyrůstá v novém brněnském prostředí, s novými modernějšími a efektivnějšími technologiemi a novými možnostmi kvality. Stejně tak redakční rada připravuje řadu opatření, která přinesou méně stresovou dodávku podkladů pro sazbu, zálohování fotografií na vyšší úrovni, interaktivnější podobu Ostopovického zpravodaje v elektronické podobě atd. Ale o tom zase příště.

Petr Dubjak

30 let kapely Ten Sticks z O100OPIC

Poprvé jsem na ně narazil v březnu 2005 v tehdejším brněnském klubu Bigbít a byla to pecka! A nedávno jsem prožil jejich jubilejní koncert. Kapela vytváří žánrově pestrou hudbu. Jejich styl je popisován jako směs všeho, co je baví, jejich hudební produkce je ukotvena v moderním explozivním metal rocku s chytlavými refrény. Nyní překvapili albem TEČKY z nového, stylově úplně jiného projektu.

Tak jsem se zeptal:

Proč se váš hudební projekt jmenuje zrovna O100OPICE? Kde se vzala taková změna stylu?

Jan E. Putna: „My jsme ten název hlavně chtěli odlišit od toho anglického názvu Ten Sticks, protože se to lidem špatně pamatuje, a když mi jeden můj kamarád takhle pěkně zkomolil název naší obce, tak se nám to moc líbilo a nakonec jsme to použili.“

Tomáš Hřebíček: „V roce 2024 jsem se ženil, a když se žení muzikant, tak se musí hrát. Jenže metal na svatbu, tak to asi raději ne. Tak jsme si zahráli akusticky. A bylo to fajn. S Jéňou jsme už v minulosti plánovali, že až zestárneme, budeme hrát folk, tak asi přišel ten čas. A tak nám to tak hezky do sebe zapadlo. Asi už jsme zestárli, ale zase ne tak moc. Tak nám z toho vyšel folkrock, tak z toho vyšlo album TEČKY a ty O100OPICE.“

Jan E. Putna: „My jsme chtěli hlavně nahrát album, které bude hudebně pestré, nejen folkové či rockové. A to se nám i díky skvělé práci zvukového mistra Broňka Šmída myslím podařilo. Každý posluchač si tam tak může najít to svoje, to, co se mu líbí. Musím ještě říct, že nás to nahrávání neskutečně bavilo. Stále jednou týdně s Hřebíkem zkoušíme a díky tomu máme hotové další tři nové písně. Dá se říct, že už teď připravujeme další, v pořadí druhé takové album.“

Petr Dubjak

Začátkem 90. let působilo v Ostopovicích asi nejvíce amatérských rockových skupin na jednu vesnici v České republice.

RASTOR – tvořili Patrik Dostál, Martin Matýšek, Zdeněk Soukal a Klement Růžička.
USTRAX, poté MYSTERY – založili Jaroslav Moreso, Jan Navrátil, Pavel Ringo Slezák a Jan E. Putna.
PINK CHUBBY CIGAR – kapela Zdeňka Šmída s Luďkem Lebedou.
PLASTIC BABY – hrál Petr Horák, Ondřej Tomašovič a Tomáš Ostřížek.

Podotýkám, že všichni tito muzikanti pocházejí z Ostopovic a hráli výhradně vlastní skladby.

MY LIVING DOLL – ve složení Tomáš Hřebíček, Michal Holan, z místních Petr Horák, Tomáš Heimerle a Tomáš Ostřížek.

Naše kapela vznikla cca v roce 1995 rozpadem kapely RASTOR a MYSTERY, kdy Jaroslav Moreso s Janem Navrátilem založili další skupinu UGLY PERSON a borci z RASTORU – Klement Růžička s Martinem Matýškem – doplnili Jana E. Putnu a Pavla Ringo Slezáka v TEN STICKS.

Prvním úspěchem bylo v roce 1996 umístění TEN STICKS v semifinále soutěže rockových kapel NEW ROCK GENERATION, které se konalo v pražském klubu ROCK-KAFÉ.

Jak čas běžel, tak se v kapele měnili také hudebníci. A to nejvíce na postu bubeníka, kterých se vystřídalo celkem šest.

Kapela i přes malou pauzu dál koncertovala po různých klubech a festivalech po republice. Z nejznámějších jsou to věhlasné TRUTNOV OPEN AIR, BASINFIRE FEST, SÁZAVAFEST, MEZI PLOTY, VIZOVICKÉ TRNKOBRANÍ.

V roce 2005 se kapela umisťuje na třetím místě v soutěži Rádia Beat – Naděje Beatu a jede si do pražské Lucerny pro cenu. Posléze nahrává svůj první videoklip Růžový brýle, který je úspěšně vysílán na české hudební stanici Óčko, ale i v Dobrém ránu ČT.

V roce 2008 střídá Ringa na postu zpěváka Tomáš Hřebíček a zásadně ovlivňuje směr skupiny. Kapela TEN STICKS (TS) pak vydává svoje první album s názvem H.U.S.A.

V roce 2010 usedl za bicí teprve 17letý bubeník z Oslavan jménem Vlastimil Sakánek, který dodává kapele nový svěží vítr. Následně TEN STICKS doplňuje další mladík, ostopovický kytarista Lukáš Plšek.

V roce 2018 vydává TS další album s názvem Koloběh a dále pak v roce 2022 EP Přes hlaveň do hlavy. Kapela nadále koncertuje hlavně po klubech a stává se kapelou s lokálním významem.

V říjnu 2025 skupina oslavila 30 let existence koncertem v brněnském klubu Melodka v sestavě: Tomáš Hřebíček – zpěv, Jan E. Putna – kytara, Vlastimil Sakánek – bicí, Lukáš Plšek – kytara, Tomáš Hrbáček – baskytara. K tomuto neskutečnému jubileu Jan E. Putna s Tomášem Hřebíčkem za podpory dalších členů kapely TS nahrávají v ořechovském studiu Broňka Šmída folkrockový projekt O100OPICE. Toto album je průřezem třicetileté tvorby TS a obsahuje 12 písní, které jsou nahrané akusticky.

V příštím roce plánujeme zavřít se opět do studia a dotočit novou desku s názvem Ve tmě.

Můžete si nás poslechnout na známých hudebních kanálech YouTube, Spotify a Apple.

Za kapelu sepsal Jan E. Putna

MIKULÁŠSKÉ NADĚLOVÁNÍ

Chvíle čekání na mikulášské hodnocení hříchů, na čertovský rambajs a na milé andělské rozdávání dárečků bylo vyplněno za hudebního doprovodu vzájemným povídáním skupinek přátel u stolů. Vstup pekelné nesvaté trojice začal obrovským řinčením řetězů a bušením na pozemsky chatrné vstupní dveře sálu. Následně se čerti rozptýlili po tanečním parketu. Za potlesku vstoupili Mikuláš s Andělem a společně začali hodnotit a nadělovat. Co přidělený hřích, to výbuch smíchu. Ani ve strachu z pekelného ryku přednesené básničky a říkanky nestačily. A hříchů nebylo málo. Dokonce některé balíčky obsahovaly něco, za co by se nemusel stydět ani sám belzebub. Snad se naši milí senioři napříště polepší a pod obaly drobných mikulášských odměn budou příště už jen sladkosti.

Pak se rozjela klasická mikulášská zábava. Hudební dvojice Blíženci hrála klasiku i modernu, tancovalo se po dvojicích i ve skupinkách. Samozřejmě je nutné poděkovat i za občerstvovací péči Martinovi Dejlovi a jeho týmu. Opět velmi podařená zábava. Díky také všem, co se zúčastnili!

Petr Dubjak