V sobotu 19. července se areál u Tří bříz nedaleko Ostopovic proměnil v místo plné hudby, tance a skvělé nálady. Tradiční akce přilákala desítky návštěvníků nejen z Ostopovic.
O hudební doprovod se postarala kapela Kulomet, která svým energickým vystoupením roztančila celý parket a přiměla účastníky k originálním tanečním kreacím. K dobré zábavě patří i dobré jídlo – místní myslivci připravili výtečný guláš, o osvěžující nápoje se postaral tým Jirky Soukupa, který zajistil, že nikdo nezůstal na suchu. Počasí nám přálo, a tak se dlouhá letní noc nesla ve znamení pohody. Velké poděkování patří všem, kteří se podíleli na organizaci a hladkém průběhu vydařené akce.
Pozitivní ohlasy nás velmi těší a potvrzují, že Letní noc u Tří bříz si právem drží své místo mezi nejoblíbenějšími událostmi léta. Těšíme se na další ročník!
Za KUK Ilona Paulíková
V sobotu 13. září se v Ostopovicích konal již 2. ročník Gulášfestu, který přilákal nejen milovníky dobrého jídla, ale i skvělé atmosféry. O titul Gulášmistra se utkalo hned osm týmů, které předvedly rozmanité kulinářské umění:
1. Szegedi Gulyás Hungary – segedínský guláš
2. Splašené vařečky – zvěřinový guláš
3. Lyžaři na chilli – mexický guláš
4. T. O. Chlapáci – pravý kotlíkový guláš
a magický houbový guláš
5. Marťani – vepřový guláš z kolena
6. Kuchaři Markraběnky Markéty –
srnčí guláš Lesní poklad
7. Bez záruky – masový guláš
8. SKS Gulášfest – guláš z hovězího krku
Počasí si se všemi nejprve pohrávalo a hrozilo deštěm, po zahájení akce se však obloha vyjasnila a celý den panovalo příjemné počasí. Návštěvníci si tak mohli guláše v pohodě ochutnat i vychutnat. A bylo opravdu co – chuťové buňky si přišly na své, protože všechny soutěžní guláše byly doslova luxusní.
Soutěž měla napínavý průběh – guláše hodnotila jak odborná porota, tak návštěvníci. Všem výhercům patří srdečná gratulace, velký obdiv náleží ale i ostatním týmům, neboť předvedly skvělé výkony. Výherci byli odměněni poháry a vouchery do místních podniků.
Soutěžící týmy neponechaly nic náhodě a nejen že vařily s nasazením, ale také velmi kreativně vyzdobily svoje stánky. Největší pozornost si vysloužil stánek ve stylu „horská chata“ s autentickou atmosférou včetně sněhu a mapy ski areálu, kterou pokud jste nestihli prostudovat, doporučuji k bližšímu prozkoumání. Splašené vařečky a Lyžaři na chilli si tak odnesli ocenění za nejlepší stánek. Celá akce se nesla ve znamení výborné nálady, bohaté účasti a skvělé hudební produkce. Gulášfest v Ostopovicích se tak stal nejen soutěží kuchařských týmů, ale i příjemným společenským setkáním sousedů, přátel a návštěvníků z okolí.
Už teď se těšíme na 3. ročník, protože jedno je jisté – guláš prostě spojuje!
Za KUK Ilona Paulíková
Že mluvím ostopovickým dialektem, jsem se dozvěděl v první třídě naší základní školy. „Majó“ a „dělajó“ nebylo spisovné a „Horbaňák“ byl najednou Urbanův kopec. Babička říkávala: „Vostopovice só malá Haná.“
Vydat slovník ostopovického hantecu cenu nemá, ale poskytnout veřejnosti popis okolí s místními a dávnými názvy, to už stojí za to. Pro Zpravodaj 4/1996 poprvé vytvořila Libuše Neužilová Krajinu kolem Ostopovic s místním názvoslovím. Požádal jsem Janu Odrazilovou o její verzi mapky, protože probíhá cyklus historických přednášek a jedna z nich byla o krajině v okolí naší obce. Výsledek je nádherné grafické dílo, které určitě přivede diváky-čtenáře k představám a vymezení označených míst. „Jednotlivé názvy byly prospěšné pro tehdejší sedláky a myslivce. Pokud se domlouvali na společné zemědělské práce nebo na strategii lovu zvěře, bylo pro ně jednoduché a srozumitelné si vzájemně říct třeba ‚Deme vod Hójezda na Padělke‘, a všichni věděli. Dnes máme GPS. Je sice přesnější, ale bez romantiky.“
Petr Dubjak
Poutník se zastavil v Miláně, do zápisníku si poznamenal nápisy nad vchody do překrásného dómu. Nad prvním je vytesán věnec z růží a pod ním nápis: „Všechno, co se nám líbí, je pomíjející.“ Nad druhým je kříž a text: „Všechno, co nás trápí, je pomíjející.“ Nad třetím je napsáno: „Jen to je důležité, co je věčné.“ Končí prázdniny, také dovolená, většina z nás čeká na příchod podzimu, co se počasí týče. Dny se krátí, naše jistoty bývají podrobeny zkouškám, které jsou spojeny s obtížemi, utrpením, nejistotou. Chceme mít klid a pokoj. Ten je však výsledkem odvážného kroku. Uznat vlastní slabost. Navzdory realitě a taky v souvislosti s nelehkou dobou, kterou všichni prožíváme, by pro nás mohla být povzbuzením píseň s názvem „Slunce ať svítí, kde jsi ty.“ Její text dále pokračuje: „Ať ozáří celou zemi, všechno zlé ať v dobré změní, slunce ať svítí, kde jsi ty.“ Tento refrén můžeme chápat ze dvou rovin: jako přání druhým, aby slunce svítilo všude tam, kde se právě nacházejí a co zrovna prožívají, jako přání Božího požehnání a Boží přízně a zároveň jako přání, aby skrze ně toto světlo svítilo na cestu ostatním. V obou rovinách je to pro nás velká výzva: den co den děkovat a prosit za druhé, upevňovat vzájemné vztahy a skrze ně být blíž tomu, který je světlem našich životů. Slunce ať svítí, kde jsi ty! To nám všem ze srdce přeji.
Marie Kubová
Svět planet je dlouhodobá relaxační a populárně vzdělávací aktivita brněnské Hvězdárny a planetária. Velký třesk tohoto snového vesmíru započal v roce 2019. Od té doby téměř každý rok přibývají nějaké nové desetimetrové tematické modely planet nebo jiných vesmírných těles. Během léta se pak „rozkutálejí“ po parku na Kraví hoře mezi mnohačetné kosmické smetí užaslých a nadšených diváků.
Letošní novinka byla v komentované podobě modelu naší Země, odhalené až na dna řek, moří a oceánů. Zmizely odlesky hladin, zmizely všechny odstíny modré i ledové bílé. Převládla hnědá a okrová. Skutečně je vodní hladina na většině povrchu Země. Objemově je ale vody na Zemi jen nepatrná část.
Výbor Klubu seniorů plánuje pořádat každoročně společné odpolední výpravy na tento kosmický festival, protože brněnská Hvězdárna a planetárium je inovativní a určitě na každé léto připraví něco obdivuhodného. Mezi „planetami“ se naše dvacítka seniorů neorganizovaně rozptýlila do hustého davu kosmických obdivovatelů, a tak k náhodnému focení na orbitu Měsíce se sešla jen tato naše menší skupinka.
Petr Dubjak
Jednodenní poznávací zájezdy jsou u ostopovických seniorů velmi populární. Podzimní exkurze do Jaderné elektrárny Dukovany byla obohacena o prohlídku okolí největší sypané hráze v Evropě na dalešické přečerpávací vodní nádrži, která je součástí zajímavé a celkově složité výroby elektrické energie z jádra. Všechny zaujalo, jak elektrárna funguje, ale i jak je bezpečná a chráněná. Celý výklad jak moderátorky, tak i v moderní virtuální realitě byl mimořádně svěží a přívětivý.
Více informací najdete na našich stránkách www.klub-senioru-ostopovice.cz.
Text a foto Petr Dubjak
Tradiční čtyřdenní zájezd za poznáváním krás naší vlasti, který pořádá Klub seniorů, se konal 2. – 5. 9. 2025. Za nádherného počasí navštívili naši senioři postupně Třeboňsko, Novohradsko, Hlubokou nad Vltavou a okolí.
První zastávkou po odjezdu z Ostopovic byl zámek Červená Lhota, známý především množstvím filmových pohádek zde natočených, svojí nezaměnitelnou červenou barvou a rybníkem. Ten byl bohužel bez vody, protože teče hráz, prohlídka zámku ale vše vynahradila, výklad i informace od průvodce byly vyčerpávající.
Následoval přejezd na oběd do města rybníků Třeboně, zůstal i čas na krátkou prohlídku města s malebným náměstím, Schwarzenberskou hrobkou a jinými pamětihodnostmi.
Ubytování bylo v Hluboké nad Vltavou v hotelu Barborka. Součástí hotelu byly i dva hojně využívané bazény.
Druhý den po snídani byl na programu zámek Nové Hrady s prohlídkou, dále s prohlídkou města, a odjezd do Terčina údolí. Tam se účastníci rozdělili do dvou skupin, jedna měla krátkou vycházku údolím, druhá šla k tvrzi Cuknštejn, po cestě si prohlédla stavby Buquoyů, jako Modrý pavilon, Lázničky a umělý vodopád.
Třetí den jsme absolvovali exkurzi v pivovaru Budvar v Čes. Budějovicích s možností ochutnávky a nákupu produktů zde vyráběných. Město Budějovice stojí také za zhlédnutí. Po jeho prohlídce a přejezdu byla ještě na programu ves Holašovice – vesnice se stavbami ve stylu selského baroka – a odjezd na zámek Hluboká, tentokrát jen do jeho zahrad, které stojí za zhlédnutí včetně oranžerie. Pak návrat a večerní koupání a posezení poslední večer. Ubytování, jídlo a veškeré služby hotelu neměly chybu, personál byl vstřícný až na jednu servírku, která zkazila dojem z celého pobytu – velice nepříjemná a neustále se kysele tvářící by takové povolání neměla raději dělat. Ale nemůže být všechno na 1.
Následoval přejezd na oběd do města rybníků Třeboně, zůstal i čas na krátkou prohlídku města s malebným náměstím, Schwarzenberskou hrobkou a jinými pamětihodnostmi. Po turistice jsme ještě navštívili poutní místo Dobrá Voda s možností načerpat zázračnou vodu a vrátili se do Hluboké na večerní plavání.
Čtvrtý den ráno po rozloučení a nezbytné společné fotografii jsme zamávali Hluboké a vydali se na cestu k domovu. Prohlédli jsme si Slavonice, staré moravské město, které z nevím jakých důvodů leží v kraji Jihočeském. Náměstí s podloubímí je nádherné, ještě nezničené novodobou architekturou. Další zastávkou byly Dačice, město s historií kostky cukru, a potom včelí farma KRUTINOVI v Račicích, s prohlídkou a nákupem medových dobrot. To byla poslední zastávka, takže na závěr se sluší poděkovat členům výboru klubu pod vedením Viktora Bečky za organizaci, řidiči Petru Ireinovi za bezchybnou jízdu a v neposlední řadě zastupitelstvu OÚ Ostopovice za přízeň a podporu, bez které bychom nemohli tyto akce pořádat.
Rudolf Fanta
Ostopovicemi nikdy žádný z Masarykových závodních okruhů skutečně nevedl, ale díky blízkosti okruhu procházel naší obcí vždy silný duch diváckého zájmu, podpory i realizace motoristického sportu. O letošních prázdninách se po pěti letech vrátila na nově zrenovovanou trať tradiční Velká cena Brna v kategorii MOTO GP. Na pocity a postřehy z nové podoby závodů jsem se zeptal ostopovického traťového komisaře Luďka Navrátila.
„Na okruhu sloužím od roku 1991. Pocházím z rodiny, kdy i můj otec i sestra se motosportu dodnes věnují, a závody prožívám už od dětství. V roce 2020 se na okruhu jelo naposledy, díky covidu pamatuji smutný a nezáživný závod bez diváků. Letos se začalo znovu, a to na světově standardní úrovni.“
„Jsem vedoucím týmu jedenácti komisařů, rozděluji jim služby na jednotlivých částech tratě v našem sektoru. Hlavním naším úkolem je signalizovat závodníkům, co se děje na trati, a dohlížet na dodržování závodních předpisů. Při havárii běžíme k místu, kam doklouže nebo dopadne pilot s jeho motorkou, a snažíme se pomoci jeho nepříznivou situaci vyřešit. Velmi nebezpečné je hasit případné požáry havarovaných strojů a dramatické je asistování při záchraně životů zraněných jezdců. Není to pro každého. Předpokladem členů týmu je jejich spolehlivost, klidná a správná rozhodnost i v napjatých situacích a rutinní záchranářské znalosti a dovednosti.“
„Že je nový asfalt na nejlepší světové úrovni, to je známo. My oceňujeme provedení větších a bezpečnějších výjezdových ploch se zpomalovacím kačírkem a vyššími svodidly, vnější příjezdové cesty pro zabezpečovací a záchranářskou techniku.“
„S partou jezdíme na řadu závodů po republice i po světě, ale jen fandit a užívat si motosportu jako diváci. Nejemotivnější trať je pro mne britský přírodní okruh, na kterém se jezdí slavná Tourist Trophy. U nás je to okruh v Hořicích. Rád vzpomínám na původní Masarykův okruh, i když jsem jej zažil už ve zkrácených podobách.“
„Tím, že se dlouhodobě občas setkávám s mnohými slavnými závodníky, tak mám několik společných fotografií s jejich podpisy.“
Petr Dubjak
