Jarmark v Ostopovicích se pořádá už několik let. Před 16 lety se pořádal první jarmark. Pořádá se na pomoc Davisovi z Ugandy. Peníze, které lidé zaplatí za výrobky ve stáncích, se posílají právě jemu. 12 let se jarmark pořádal v ostopovické sokolovně. Od covidu se pořádá na náměstí u kaple a rozsvícení vánočního stromu je ve stejný den jako jarmark. Ale stromek se rozsvěcuje už dlouho. Dříve, než byl jarmark! A teď trošku o životě Davise. Matka mu zemřela dávno a otec má epilepsii. Žije u své babičky a do školy chodí dva kilometry tam a dva kilometry zpět. Za peníze z jarmarku má školní uniformu, oběd a školu samotnou. Škola ho adoptovala v roce 2019. Ročně mu naše škola Ostopovice posílá 12 000 na věci do jeho školy. Posílá také dopisy a škola mu to s radostí oplácí. Jeho dopisy jsou plny krásných kreseb divokých zvířat. Spojili jsme se s ním přes Bwindyorphans, které pomáhá africkým dětem v nouzi. Tak proto se v Ostopovicích pořádá jarmark na pomoc Davisovi.
Soňa Šenková, žákyně 5. ročníku MŠ a ZŠ Ostopovice
Narodil se 13. června 1975 v Brně. Ve dvou letech prodělal těžký alergický záchvat, který přežil jen díky včasné pomoci, a v dětství byl kvůli tomu často hospitalizován. V té době měl jako jedinou radost kreslení a malování pohádkových krajin a betlémů podle Josefa Lady. V páté třídě ho kamarádi přihlásili do národní házené, což byla obrovská změna nejen pro jeho zdraví. Později začal hrát i handball, trénovat silové a bojové sporty a na učňáku už soutěžil i v kulturistice. Rok 1992 – Vyučil se strojním mechanikem v První brněnské strojírně. Po vyučení hledal práci, která má blízko ke kumštu, a tak nastoupil v rámování obrazů, kde poznal několik malířů, kteří ho ovlivnili v jeho výtvarném životě. Nejvíce akademický malíř Alois Mikulka a lidový malíř Libor Vojkůvka. Rok 1998 – Absolvoval soukromé hodiny a spolupráce s akademickým malířem, grafikem a univerzitním pedagogem Leonidem Ochrymčukem a s akademickou malířkou Vlastou Růžičkovou. Rok 1999 – Nastoupil do Národního divadla v Brně jako kulisák. V této době provozoval pouze nesoutěžně silové sporty. Téhož roku uspořádal první samostatnou výstavu v Galerii Baret, následovala výstava v kapli u sv. Anny a dalších osm výstav, například jedna se zajímavým příběhem v autosalonu ve Zlíně při předvádění nového modelu BMW. Průběžně bylo možné zhlédnout jeho obrazy v Galerii Dílo, v Galerii v Alfa pasáži, v Galerii na Zelném trhu, v Galerii v IBC, v Galerii Hřebíček… Rok 2000 – Rozšiřuje spolupráci s brněnskými experimentálními scénami, Divadlem v 7 a půl, Divadlem Neslyším a Divadlem Facka.
Rok 2001 – Poznává filmového architekta Milana Popelku, který ho bere k výtvarné spolupráci na tvorbu scény do filmu „Vaterland – lovecký deník“, který byl oceněn Českým lvem za nejlepší výtvarný počin ve filmu za rok 2004. Rok 2003 – Přicházejí další práce pro Milana Popelku, maluje princeznu do filmové pohádky „Janek nad Janky“. Rok 2006 – Navrhuje a maluje obal alba Auris pro hudební skupinu Tara Fuki. V té době se opět vrací k aktivnímu tréninku jako gólman v házené. Později založí firmu Malířství Pospíšil a provádí klasické řemeslo malíře pokojů a na druhé straně dál maluje a vystavuje obrazy. V roce 2020 zakládá družstvo mini házené Wolfies a co se sportu týče, od roku 2023 se věnuje pouze trénování. Pavla jsem si prvně nedávno všiml jako brankáře jednoho z oddílů národní házené ostopovického Sokola. Ale daleko významnější, a hlavně velmi překvapivé, bylo pro mne objevení jeho stylizovaných fantazijních naivistických maleb s osobitou poetikou a s humornou nadsázkou. Ale to jsem ještě nevěděl, že je také železniční modelář, který dokonce ke zhotovení svých velkoobjemových modelů kolejových vozidel (velikost G, 1:22,5) používá počítačový konstrukční program včetně následného 3D tisku. Uvědomil jsem si, že Pavel je osobnost s širokým záběrem, účinně kloubící svoji uměleckou tvořivost s progresivní moderní technikou i klasickou řemeslnou precizností. A ještě je schopen být aktivním sportovcem a navíc sport také koučovat. Potěšilo mě, že jsem jeho obrazy před pár dny uviděl i na výstavce v prostorách Restaurace U Volejníků. A opět překvapení – úplně odlišný styl! To mě vedlo k otázce:
„Když jsem v dětství začínal kreslit podle Lady, provedení bylo jeho stylem, ale nápad jsem do toho dal svůj. Těch idolů jsem měl víc, jak v malování, tak ve sportu. Ale je třeba se od nich včas oprostit. Takže jsem si řekl, že ke každému výjevu budu používat techniku i styl, který se mi k tomu danému obrazu bude líbit. Ovšem musí to být vždy jen můj projev a nesmí to kopírovat styl ani nápad někoho jiného. Ale spíš jsem viděl, že někdo okopčil můj nápad :-). Takže k lokomotivám řady 749, což je moje srdcovka, se mi líbil POP artový styl. A dlouho jsem přemýšlel, jak to udělat, aby se to nepodobalo nikomu jinému. To je v dnešní době těžké, všechno už bylo někdy namalované, nebo v hudbě složené. To ovšem neznamená, že jsem utekl od svého pohádkového hyperrealismu, jak řekl Milan Popelka. Prostě jsem si jen odskočil na chvilku jinam.“ Z podkladů Pavla Pospíšila sepsal Petr Dubjak
Z podkladů Pavla Pospíšila sepsal Petr Dubjak
A tak vstupuje k seniorům do sálu Restaurace U Volejníků s andělem a ansámblem několika divokých čertů s velikým rykem a řinčením řetězů až před sedmou.
„Na našeho ostopovického Mikuláše se všichni moc těšíme, protože on snad vystudoval vysokou komediantskou. Jak jiskrnou atmosféru a salvy smíchu svými vtipnými improvizovanými komentáři on umí vyvolat!“ Anděl s knihou dobrých skutků a čerti se seznamem hříchů přítomných seniorů v sále mu účinně sekundují.
A jak parta chodí od stolu ke stolu, tak jednotlivci nebo skupinky recitují připravené (i čtené) mikulášské říkanky a dostávají od Mikuláše vtipné pochvaly a drobné mikulášské dárečky. Samotná besídka pokračuje dál, hudební duo Blíženci z Říčan hraje k poslechu a hlavně k tanci lidovky i modernu. Mezi tím vším tradičně kmitá tým restaurace s občerstvením.
O přestávce pak předseda Klubu seniorů pan Viktor Bečka přítomné seznamuje s programem na rok 2025 a děkuje všem za spolupráci a účast na akcích letošního roku.
Petr Dubjak
V pátek 8. 11. 2024 se sešli senioři v dosti hojném počtu na tradičním posezení v sále Restaurace U Volejníků.
Nová hudba Blíženci z Říčan u Brna se trefila do nálady a tanečního nadšení přítomných a došlo i na sólo pro oslavence Martina, takto majitele zařízení a šéfa obsluhujícího kolektivu restaurace. S tím panovala všeobecná spokojenost pro rychlost a ochotu a úsměv, které provázely personál po celý večer.
Celková atmosféra setkání byla velice pozitivní a dává jakýsi příslib pro další akci, kterou bude 5. 12. 2024 mikulášská nadílka.
Rudolf Fanta
